Zámek Poláky

Krajina kolem Poláků patří k nejstarším osídleným místům severozápadních Čech. V prehistorické době sem zasahovalo osídlení lidem kultury šňůrové. V období 7. – 5. století př. n l. se v oblasti kolem Poláků nacházelo rozsáhlé pohřebiště bylanské kultury. V době slovanské patřil zdejší kraj do Luckého knížectví, které se podle Kosmovy kroniky dělilo na 5 žup. Poláky patřily do župy kadaňské.

Ve 12. století patřilo území Poláků cisterciáckému klášteru v bavorském městě Waldsassen. V místech dnešního zámeckého areálu cisterciáci založili jeden ze svých hospodářských dvorů, tzv. grangii. Dvůr byl velký, dobře organizovaný a patřily k němu stáje, sýpky i výroba zemědělských nástrojů.

První písemná zmínka o vsi Poláky pochází z roku 1318, kdy náležela Vlkovi a Bavorovi, příslušníkům rytířského rodu Poláckých z Poláků. Ve 20. letech 16. století ves koupili Mašťovští z Kolovrat, kteří postavili na místě dnešního zámku tvrz. Ta se v písemných pramenech poprvé připomíná v roce 1546. Tehdy Bohuslav Mašťovský z Kolovrat prodal tvrz se dvorem, vsí Poláky a dalšími dvěma vesnicemi Janu Žďárskému ze Žďáru. Mezi další vlastníky Poláků patřili Hasištejnští z Lobkovic, Štampachové ze Štampachu a Šlikové. Během třicetileté války byla renesanční tvrz pobořena a zůstala ležet v troskách. V průběhu dalších let se pak majitelé statku nadále často střídali, například Strojetičtí ze Strojetic, hrabě Gustav Adolf z Warmsbachu nebo hrabata z Questenberku.

V letech 1745 – 1815 Poláky vlastnila hrabata z Pergenu. Pravděpodobně někdy na konci 18. století nechali zříceniny tvrze zbourat a na jejich místě postavit nový pozdně barokní zámek. Při jeho stavbě však využili části základů bývalé tvrze a do novostavby zakomponovali také stará sklepení původní budovy. Nový patrový dvoukřídlý zámek, stojící v nároží hospodářského dvora, byl postaven podle plánů žateckého stavitele Vavřince Rodta.

Roku 1815 zakoupili polácké panství Windischgrätzové a roku 1868 dolonobeřkovičtí Lobkovicové. Josef kníže z Lobkovic získal se statkem také čtyři dvory a 428 ha převážně zemědělské půdy. Lobkovicové Poláky drželi až do první pozemkové reformy po vzniku ČSR. V roce 1924 statek koupili manželé Rudolf a Anna Hrbáčkovi Hradčovští, kteří zámek v roce 1928 nechali přestavět v novobarokním stylu. Tehdy byla v sousedství zámku postavena také nová vila pro ředitele statku. Poměrně velkolepou novobarokní úpravu provedl stavitel Antonín Rimpl z Libědic. V té době patřilo k poláckému panství 705 ha půdy, z toho 450 ha polí a 255 ha lesů. K panství náležely statky Poláky, Hořenice, Dolany a Chotěnice. Posledním soukromým majitelem statku před znárodněním byl Adolf Kollmann.

Po roce 1948 zámek získal do držení místní státní statek. V interiérech byly umístěny kanceláře, byty zaměstnanců a později i archiv. Poněkud překvapivě se po celá desetiletí zachovala vnější i vnitřní výzdoba zámku, soubor kachlových kamen a dalších doplňků. To se však změnilo po roce 1990, kdy byl zámek navrácen do vlastnictví potomkům původního majitele. Ti jej pak nabídli k prodeji a během 30 let se ve vlastnictví objektu vystřídala řada právnických osob. Na zámku víceméně neprobíhala ani minimální údržba, celý areál byl kompletně vyrabován a postupně se dostal do havarijního stavu. Teprve v roce 2020 zahájil nový majitel pan Miloš Dempír postupnou rekonstrukci celého zámeckého komplexu. Tento model vznikl díky spolupráci s panem Dempírem, který nám poskytl veškeré podklady – děkujeme!

Zámek v Polákách dnes tvoří patrová budova se dvěma křídly svírajícími pravý úhel. Fasády vnějšího průčelí a válcovitého rizalitu v nádvoří jsou novobarokní, zbývající fasády nádvorních průčelí jsou původní barokní. Barokní a novobarokní prvky se mísí i v krovech. Na čelním průčelí v půlkruhovém oblouku hlavní římsy je umístěna bohatě zdobená kartuš s erbem manželů Hrbáčkových Hradčovských. Jejich erb je také v nadpraží hlavního vchodu do zámku. Uvnitř válcovitého rizalitu je vstupní hala a za ní tříramenné schodiště s balkónem na čtyřech sloupech s hlavicemi a arkádami. Přízemní prostory jsou završeny křížovými štukovými a valenými lunetovými klenbami. Patro je plochostropé a téměř ve všech pokojích je zachována štuková výzdoba stropů. Velmi dobře jsou dochovány také podlahy, v přízemí vesměs dlážděné, v patře parketové. Ve sklepeních jsou na několika místech patrné pozůstatky renesanční tvrze z první poloviny 16. století.

Rozsah: 123 číslovaných dílů, měřítko: 1:150, stupeň obtížnosti: 4/5.

Rozměry: výška: 12cm, šířka: 29cm, délka: 46cm.