Zámek Zruč nad Sázavou

Zámek Zruč nad Sázavou se nachází ve stejnojmenném městě v okrese Kutná Hora. Na místě dnešního zámku se nacházely dva hrady, postavené pravděpodobně na začátku 14. století. První písemná zmínka o Zruči se váže k roku 1328 a uvádí jako jeho majitele Heřmana ze Zruče. Bohužel se nedochovaly téměř žádné informace o tom, jak mohl původní hrad vypadat.

Na přelomu 14. a 15. století vlastnil zručské panství rod Kolowratů, jehož příslušníci hrad přestavěli a modernizovali jej co do užitečnosti, tak i jeho vojenské funkce. Během svého téměř 200 let trvajícího působení ve Zruči zvětšili obytnou plochu a zvýšili její komfort, přistavěli jižní a západní trakt a do té doby rovnou parkánovou zeď zesílili a přistavěli půlkruhovou baštu. Dále přestavěli střechy a vybudovali hospodářské zázemí s oddělenou kuchyní. Pro zvýšení obranyschopnosti byly přistavěny nové obranné zdi, nárožní věže a bašty. Dodnes se zachovala severní část zdi a severozápadní věž, zvaná Kolowratská, která měla tři patra, štěrbinové střílny a nahoře kuželovitou střechu s otevřeným ochozem po jejím obvodu. V době husitských válek zde tedy stál impozantní hrad a můžeme jen doufat, že budoucí archeologické výzkumy odhalí více podrobností o jeho architektuře.

Kolowratové ztratili hrad v roce 1433 a následujících sto let se zde nic zásadního nezměnilo. Až rod Kaleniců z Kalenic opravil na konci 16.století vnitřní jádro v tehdy módním renesančním stylu a od té doby se hrad nazýval zámkem. Jeho strukturu tvořila čtyřkřídlá budova se čtvercovým nádvořím obklopená starým hradním příkopem a původním opevněním. Severně od zámku se nacházely hospodářské budovy. Vstup byl situován na východní straně jakožto nejvýhodnější přístup od městečka. V roce 1620 byl zámek Albrechtu Bavorovi z Kalenic zabaven za účast ve stavovském hnutí a poté často střídal majitele.

V roce 1781 zámek zcela vyhořel včetně archivu, čímž byl ztracen nejen majetek, ale i cenné informace o jeho historii. Nicméně toto se stalo impulsem pro jeho zásadní opravu v duchu baroka (v té době zámek vlastnil rod Loewnthalů). V této době byla přistavěna i mohutná sýpka. Své největší slávy pak zámek nabyl až po roce 1885, kdy jej koupil „král železnic“ Jan Schebek, představitel první generace stavitelů železnic. Jeho syn Adolf Schebek zadal vypracování projektu přestavby architektu Janu Vejrychovi. V této době bylo známkou úspěchu nejen bohatství, ale i status šlechtického rodu a Adolf Schebek byl pasován do rytířského rodu s titulem barona. Opravy zámku byly dokončeny v roce 1909, kdy se z původně nevýrazného areálu stalo noblesní sídlo v romantickém stylu. Téměř po celém obvodu byla přistavěna třípodlažní chodba z pálených cihel, která byla v jižním křídle doplněna okny ve tvaru lomených oblouků s kašírovanou dřevěnou klenbou a bohatým reliéfním štukováním. Z původních střech zůstal zachován pouze mansardový krov, do kterého byla vestavěna strmá kovová konstrukce západního traktu zakončena dvěma vysokými štíty zakončenými kamennou atikou s gotizujícími vikýři a ozdobami a pokryté pálenou taškou. Nejviditelnější změnou bylo vztyčení velké věže se zámeckou kaplí a břidlicovou střechou na jižním paláci. Nad hlavním vchodem dominuje goticky formovaný štít a další štít byl na severovýchodním rohu objektu. Římsy byly goticky reprofilovány, okna dostaly nadokenní římsy, plochy fasády byly rastrovány na iluzívní kvádry s výmalbou tvořící trojrozměrný dojem. Taktéž interiéry prošly razantní změnou s využitím tehdy nejnovějších technologií – koupelna se zapuštěnou vanou, splachovací toalety, kotelna na ohřev vody, elektrifikace… Rozsáhlou rekonstrukcí prošel i zámecký park a přilehlé hospodářské budovy. Na vstupu do budovy byla postavena nová věž se čtyřmi rohovými věžicemi s korouhvemi a praporci, s vysokým centrálním vjezdem a dvěma bočními vstupy pro pěší. V parku byla vybudována kolonáda s jezírkem, obvodové zdi byly doplněny cimbuřím a budovy byly posunuty. Dalšími úpravami prošly interiéry po 1. světové válce.

V roce 1948 byl zámek zkonfiskován a stal se sídlem Městského národního výboru, po Sametové revoluci byl navrácen rodu Schebků, v roce 2003 jej však město zpětně odkoupilo. V současné době je zčásti sídlem radnice, ale většina budov i parky jsou zpřístupněny veřejnosti a nabízí mnoho aktivit dospělým i dětem.

Rozsah: počet číslovaných dílů 202, měřítko: 1:220, stupeň obtížnosti: 4/5.

Rozměry: výška: 20cm, šířka: 37cm, délka: 52cm